|
|
Legitimising the Launch of Humanitarian Intervention - A Case Study of US Politics Towards the Phenomenon of Humanitarian Intervention
Šabatová, Kateřina ; Kučera, Tomáš (vedoucí práce) ; Suchanová, Angelika (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá fenoménem humanitární intervence v kontextu jeho procesu legitimizace zahájení. Konkrétně se pak zaměřuje na vztah americké domácí politiky vůči ospravedlnění zahájení humanitární intervence v zahraničí. Jejím cílem je pomocí třech případových studií zahájení humanitární intervence z oblasti Blízkého východu, vysvětlit a najít odpověď na otázku, jakými způsoby americká politika ovlivňuje vnímání americké společnosti pro ospravedlnění zahájení humanitární intervence v zahraničí. Analyzované případové studie jsou americká intervence v Libanonu 1958, v Iráku 1991 a neuskutečněná intervence v Sýrii. Případy z Blízkého východu jsou zvoleny kvůli panující hrozbě pro civilisty v této oblasti, která má potenciál se rozšířit i do dalších zemí. S využitím třech přístupů humanitarianismu, realpolitik a smíšených motivů, dále s pomocí diskurzivní analýzy vyhodnocuje argumenty a přístupy amerických politiků v daných případových studií a to, jak jimi bylo ovlivněno ospravedlnění dané humanitární intervence. To dává do kontextu s podstatou americké politické kultury a zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu. I když téma humanitární intervence bylo zkoumáno mnoha autory, tato práce doplňuje již existují literaturu svým zaměřením na argumenty a postoje domácí americké politiky...
|
|
|
Teorie spravedlivé války a humanitární intervence: kosovský případ
Šolc, Martin ; Kučera, Jan (vedoucí práce) ; Střítecký, Vít (oponent)
Cílem bakalářské práce je posouzení vojenské intervence NATO v Kosovu na jaře 1999 z pohledu mezinárodního práva a především západní teorie spravedlivé války. Práce se nejprve zaměřuje na genezi teorie spravedlivé války v myšlení evropského starověku, středověku a raného novověku, což umožňuje lépe pochopit smysl některých podmínek, jejichž splnění je potřebné pro legitimní užití síly. Dále práce dospívá k závěru, že humanitární intervence je legitimní součástí současné teorie spravedlivé války. Na závěr teoretické části jsou vymezena nutná a podpůrná kritéria spravedlivé války aplikovatelná na humanitární intervenci; rovněž je předestřena mezinárodněprávní úprava použití síly. Poté je přistoupeno k samotné jednopřípadové studii. Historický exkurz je následován aplikací mezinárodněprávních norem a podmínek spravedlivé války na vojenský zásah NATO. Z hlediska platného práva práce shledává zásah nelegálním: nebyla splněna žádná z podmínek použití síly předvídaných Chartou OSN a není možno vyvodit ani existenci obyčejové normy, která by dala jednání Aliance právní základ. Na druhou stranu z hlediska teorie spravedlivé války se intervence ukázala být legitimní: naplněna byla všechna požadovaná kritéria. Tento rozpor mezi požadavky práva a etické teorie je poněkud alarmující a představuje zajímavou...
|
|
|
Odpovědnost za ochranu jako koncept současného mezinárodního práva
Nejedlo, Vít ; Hýbnerová, Stanislava (vedoucí práce) ; Balaš, Vladimír (oponent)
Předkládaná práce se zabývá odpovědností za ochranu jako relativně novým konceptem mezinárodního práva veřejného. Přestože je tento koncept stále ještě novým fenoménem mezinárodního práva, prošel již dynamickým vývojem. Za poměrně krátkou dobu změnil do určité míry svůj obsah, nicméně stále sleduje svůj původní cíl - ochranu obyvatel konkrétních států před porušováním lidských práv. Hlavní myšlenkou konceptu je předcházet hrubému porušování základních lidských práv a pokud k němu přeci jen dojde, tak aby následovala rychlá a adekvátní reakce ze strany členů mezinárodního společenství. V ideálním případě pak má mezinárodní zásah vytvořit v cílovém státě takové podmínky pro další rozvoj, že se již podobná humanitární katastrofa nebude moci opakovat. Nejprve byl podrobně prozkoumán odborný diskurz v otázce vztahu státní suverenity a ochrany lidských práv. Následně byly definovány hlavní tématické okruhy pro další výzkum, zejména vztah konceptu odpovědnosti za ochranu ke staršímu konceptu humanitární intervence a dále vnitřní dynamika nového konceptu. Přestože oba výše zmíněné koncepty mezinárodního práva řeší podobné otázky, lze mezi nimi identifikovat výrazné rozdíly. Zatímco v centru pozornosti humanitární intervence stojí státy (jak cílový, tak zejména ten zasahující), v centru pozornosti...
|
|
|
Analysis of the Russian Attitude toward the Concept of Humanitarian Intervention
Vargová, Martina ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Valková, Irena (oponent)
Bakalárska práca Analýza postoja Ruskej federácie ku konceptu humanitárnej intervencie sa primárne zaoberá spôsobom, akým Ruská federácia legitimizuje svoj nekonzistentný vzťah voči v súčasnosti veľmi diskutovanému konceptu humanitárnej intervencie. Cieľom práce je poukázať, na akom normatívnom základe formuje ruská strana oprávnenosť svojej pozície zástancu, resp. odporcu konceptu. Práca vychádza z konštruktivistického vnímania medzinárodných vzťahov a zobrazuje Ruskú federáciu ako akceptovaného člena medzinárodného systému, ktorý sa akúkoľvek aktivitu snaží legitimizovať v medziach všeobecne prijímaných noriem tohto systému. Na základe rozboru politického diškurzu ruských politických elít sa ukazuje, že normy, ktoré podmieňujú oprávnenosť humanitárnej intervencie, vystupujú do popredia pri legitimizovaní prípadov, v ktorých Ruská federácia pristupuje k vojenskej intervencii potenciálne zahŕňajúcej humanitárny charakter (i keď minimálny z hľadiska interpretácie zveličený do potrebných rozmerov). V prípade, ak sa Ruská federácia ocitá v pozícii oponenta užitia konceptu humanitárnej intervencie v praxi, prikláňa sa k normám, ktoré sa od počiatku vzniku konceptu nachádzajú v jeho priamom rozpore. Text je rozdelený do troch kapitol. Prvá kapitola definuje samotný koncept humanitárnej intervencie, a...
|
|
|
Byly zásahy mezinárodních sil v Somálsku a Jugoslávii úspěšnými humanitárními intervencemi?
Nejedlo, Vít ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Karlas, Jan (oponent)
Práce se věnuje zásahu mezinárodních ozbrojených sil v Somálsku v letech 1992 - 1995 a leteckým úderům států Severoatlantické aliance proti Jugoslávii roku 1999. Autor nejprve vymezuje pojem humanitární intervence a faktory, které ovlivňují její úspěšnost. Následně analyzuje oba zmíněné případy z hlediska vymezených faktorů. Úspěšnost daných zásahů je zkoumána jednak v rovině souladu s obecnou definicí humanitární intervence a jednak s ohledem na to, zda zásahy dosáhly cílů stanovených při svém zahájení. Podle autora zásah v Somálsku jako příklad humanitární intervence neuspěl, i když měl na první pohled lepší vyhlídky na dosažení svých cílů než intervence v Jugoslávii. Oproti tomu zásah v Jugoslávii se v zásadě zdařil, přestože ho provázely značné kontroverze.
|
|
|
Udržování mezinárodního míru a bezpečnosti na africkém kontinentu oblastními dohodami a orgány (se zaměřením na mírové operace)
Fencl, Ivan ; Faix, Martin (vedoucí práce) ; Beránek, Milan (oponent)
Udržování mezinárodního míru a bezpečnosti oblastními dohodami a orgány na africkém kontinentu (se zaměřením na mírové operace) Abstrakt Práce je zaměřena na problematiku mírových operací regionálních a sub-regionálních organizací v Africe, jmenovitě na činnost Africké unie a ECOWAS. Základní tezí je skutečnost, že Organizace spojených národů není v důsledku nefunkčního systému schopna reagovat na hrozby mezinárodnímu míru a bezpečnosti, zejména s ohledem na masová porušování lidských práv v rámci vnitrostátních konfliktů, které mají dalekosáhlé dopady na konkrétní region, a to včetně uprchlických krizí nebo šíření konfliktu do dalších států regionu. Jsou podrobně rozebrány jednotlivé instrumenty uvedených mezinárodních organizací, které tvoří rámec pro operace zajišťující udržování míru a bezpečnosti v regionu. Pozornost je věnována také relevantním orgánům Africké unie a ECOWAS, jako je Mírová a bezpečnostní rada AU nebo Africké pohotovostní jednotky AU. Práce obsahuje rozbor problematických či kontroverzních otázek z pohledu mezinárodního práva. V první řadě je poukázáno na problematiku konceptu humanitární intervence a s tím související odpovědnosti za ochranu. Je demonstrován přínos Africké unie a ECOWAS při implementaci tohoto konceptu v zakládajících dokumentech těchto mezinárodních organizací a...
|
|
|
Na základě čeho se státy rozhodují intervenovat či neintervenovat? Případ Libye a Sýrie
Vacková, Kateřina ; Kučera, Tomáš (vedoucí práce) ; Ludvík, Jan (oponent)
Diplomová práce na téma Na základě čeho se státy rozhodují intervenovat či neintervenovat? Případ Libye a Sýrie je zaměřena na zanalyzování motivů, jež vedou státy k rozhodnutí vojensky (ne)intervenovat na území cizího státu. Na celou problematiku je nahlíženo z pohledu dvou významných teorií mezinárodních vztahů - liberalismu a realismu. Jako první zkoumaný případ byla vybrána intervence mezinárodního společenství v Libyi roku 2011 a to z pohledu Švédska, jež se celé operace zúčastnilo vysláním osmi stíhaček Jas 39 Gripen. Jako druhý konflikt byla zvolena občanská válka v Sýrii, která na tomto území probíhá také od roku 2011 a jejíž situace by si již dávno měla vyžádat podobný zásah mezinárodního společenství. K tomu však do této doby nedošlo, ačkoli se jednotlivé státy v Sýrii vojensky angažují. V tomto případě bylo zvoleno Rusko, které se nezúčastnilo operace v Libyi, ale od září 2015 se aktivně zapojilo do bojů v Sýrii. Jako poslední byl vybrán případ Velké Británie, která se vojensky účastnila obou zkoumaných konfliktů. Při samotné analýze byla využita Ortegova typologie intervencí, jež byla upravena speciálně pro účely této práce. Jednotlivé typy intervencí byly rozřazeny do dvou kategorií: liberální intervence a realistické intervence. Do první skupiny spadají humanitární intervence,...
|
|
|
Koncept humanitární intervence z pohledu Ruské federace
Kubátová, Eliška ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Karlas, Jan (oponent)
Diplomová práce zkoumá postoj Ruské federace ke konceptu humanitární intervence, respektive k doktríně odpovědnosti za ochranu, který byl schválen na summitu OSN v roce 2005. Hlavní myšlenkou konceptu je povinnost státu chránit vlastní obyvatelstvo, pokud toho však stát není schopen, ostatní státy mezinárodního společenství mají povinnost mu v tomto ohledu pomoci. Pokud tedy dochází k rozsáhlým ztrátám na životech, státy mohou v krajním případě na cizím území vojensky zasáhnout. Rusko, které v mezinárodní politice tradičně prosazuje princip suverenity a nevměšování se do vnitřních záležitostí, se k doktríně humanitární intervence staví odmítavě. Moskva kritikou R2P nešetří hlavně tehdy, vedou-li ozbrojenou humanitární intervenci západní státy. Na druhou stranu Rusko neváhá koncept odpovědnosti za ochranu samo využít, pokud jsou v sázce jeho nevyšší zájmy. Toto dvojznačné vnímání konceptu humanitární intervence ze strany Ruské federace se snažím ilustrovat na historických událostech, kdy Moskva buď kritizovala uplatnění konceptu R2P západními státy (zásah NATO v Kosovu a případ Libye a Sýrie), nebo doktrínu odpovědnosti za ochranu sama využila (Čečensko, Jižní Osetie, Krym). K ilustraci a pochopení ruského ambivalentního postoje konceptu R2P mi poslouží analýza rétoriky ruských zahraničněpolitických...
|
|
|
Analysis of the Russian Attitude toward the Concept of Humanitarian Intervention
Vargová, Martina ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Valková, Irena (oponent)
Bakalárska práca Analýza postoja Ruskej federácie ku konceptu humanitárnej intervencie sa primárne zaoberá spôsobom, akým Ruská federácia legitimizuje svoj nekonzistentný vzťah voči v súčasnosti veľmi diskutovanému konceptu humanitárnej intervencie. Cieľom práce je poukázať, na akom normatívnom základe formuje ruská strana oprávnenosť svojej pozície zástancu, resp. odporcu konceptu. Práca vychádza z konštruktivistického vnímania medzinárodných vzťahov a zobrazuje Ruskú federáciu ako akceptovaného člena medzinárodného systému, ktorý sa akúkoľvek aktivitu snaží legitimizovať v medziach všeobecne prijímaných noriem tohto systému. Na základe rozboru politického diškurzu ruských politických elít sa ukazuje, že normy, ktoré podmieňujú oprávnenosť humanitárnej intervencie, vystupujú do popredia pri legitimizovaní prípadov, v ktorých Ruská federácia pristupuje k vojenskej intervencii potenciálne zahŕňajúcej humanitárny charakter (i keď minimálny z hľadiska interpretácie zveličený do potrebných rozmerov). V prípade, ak sa Ruská federácia ocitá v pozícii oponenta užitia konceptu humanitárnej intervencie v praxi, prikláňa sa k normám, ktoré sa od počiatku vzniku konceptu nachádzajú v jeho priamom rozpore. Text je rozdelený do troch kapitol. Prvá kapitola definuje samotný koncept humanitárnej intervencie, a...
|
|
|
Odpovědnost za ochranu jako koncept současného mezinárodního práva
Nejedlo, Vít ; Hýbnerová, Stanislava (vedoucí práce) ; Balaš, Vladimír (oponent)
Předkládaná práce se zabývá odpovědností za ochranu jako relativně novým konceptem mezinárodního práva veřejného. Přestože je tento koncept stále ještě novým fenoménem mezinárodního práva, prošel již dynamickým vývojem. Za poměrně krátkou dobu změnil do určité míry svůj obsah, nicméně stále sleduje svůj původní cíl - ochranu obyvatel konkrétních států před porušováním lidských práv. Hlavní myšlenkou konceptu je předcházet hrubému porušování základních lidských práv a pokud k němu přeci jen dojde, tak aby následovala rychlá a adekvátní reakce ze strany členů mezinárodního společenství. V ideálním případě pak má mezinárodní zásah vytvořit v cílovém státě takové podmínky pro další rozvoj, že se již podobná humanitární katastrofa nebude moci opakovat. Nejprve byl podrobně prozkoumán odborný diskurz v otázce vztahu státní suverenity a ochrany lidských práv. Následně byly definovány hlavní tématické okruhy pro další výzkum, zejména vztah konceptu odpovědnosti za ochranu ke staršímu konceptu humanitární intervence a dále vnitřní dynamika nového konceptu. Přestože oba výše zmíněné koncepty mezinárodního práva řeší podobné otázky, lze mezi nimi identifikovat výrazné rozdíly. Zatímco v centru pozornosti humanitární intervence stojí státy (jak cílový, tak zejména ten zasahující), v centru pozornosti...
|
host ::
RSS.